Neexistuje shoda, že jde o orientaci.
Když Branislav Lacko (30) na základní škole zjistil, co je sex a jak probíhá, jeho představa se mu zdála nechutná. Vnímal to jako svůj komplex, přesto jako 15-letý teenager začal chodit s dívkou.
„Stresovalo mě, když jsme se měli líbat na veřejnosti a viděli by to jiní lidé, ale chtěl jsem, aby byla šťastný. Říkal jsem si, že je to problém ve mně, který musím překonat. „
Když se však hranice měli posunout a přítelkyně mu naznačovala, že by chtěla sex, stres nezvládl. Dívka se s ním nakonec rozešla a přestože později měl i další vztahy, už mu bylo jasné, že je v něčem jiný.
Podle odhadů je na světě asi jedno procento asexuálních lidí, i když přesné počty je náročné zjistit, jelikož Asexualita je střešní pojem a může zahrnovat různé kategorie lidí.
Typickou rysem asexuálů je, že nepociťují sexuální přitažlivost vůči jiným lidem a / nebo touhu po sexuálním kontaktu.
Ani samotná vědecká obec však stále není jednotná v otázce, zda jde o sexuální orientaci. Některé studie, jako například sumarizuje studie z časopisu Archives of Sexual Behavior z roku 2016, naznačují, že Asexualita do určité míry splňuje kritéria sexuální orientace.
Jiní odborníci a odbornice zase tvrdí, že může jít o poruchu nebo o sexuální dysfunkci, další, že na jasnou odpověď je zapotřebí ještě rozsáhlejší výzkum.
Justin Lehmiller, americký výzkumník a psycholog zabývající se sexualitou na Kinsey Institute, tvrdí, že „asexuálové mohou mít určitý stupeň fluidity, jak lidé jiných sexuálně.“
